Robert Zeman: Rovný a rovnější, vlastně rovné a rovnější informace
V pondělí 21.12.2015 bude projednávat zastupitelstvo města mou námitku k zápisu, kterou jsem podal proto, že v minulém zápisu jsou zaznamenána slova v bodě Různé pouze starosty města Prachatice a mé příspěvky v diskusi ne, stejně jako jakákoliv zmínka o vystoupení občanky města.
V materiálech (zde a zde) je mi vysvětleno, že Martin Malý "jen" informoval, kdežto já jsem měl již podněty k diskusi a proto jsem je měl požadovat zaznamenat. O záznamu vystoupení paní Pavly Zelenkové - občanky města se již vůbec nehovoří. Proč také, vystoupila jen s takovou "blbostí" jako je problematika přeložky silnice II/141, o které se píše - psalo v září v novinách, byly reportáže v televizi, podepisují se petice ve městě. To jsou z pohledu vedení města i městského úřadu pro zápis nepodstatné věci a jelikož nemá občan dle rigidního výkladu jednacího řádu ani možnost cokoliv chtít dát zapsat do zápisu - není zastupitel, tak to tam ani být dle logiky sdělení pana tajemníka Paška nemůže. Ale doplnění informací starosty, které nechal až po jednání zastupitelstva připsat do zápisu, ty tam jsou samozřejmě na místě.
Jsem již docela letitý, pamatuji však živě, jak jsem jako mladík chodil s tátou v osmdesátých letech na košíkovou a potom do Lidovky, kde jsem hrál s chlapama karty - 66, šnopsa. Hrál jsem s pestrou směsicí lidí - od dělníků po představitele tehdy vládnoucí Komunistické strany Československa - se Zdeňkem Kňazovickým i Václavem Korousem.
Hrálo se v této partě jak za za socialismu, tak dnes tvrdě; vyhrát chce každý, ale platilo a platí pravidlo, že se nešvindluje a nevymýšlí se konstrukce na to, jak vyhrát nepoctivě - že se budu dívat na karty druhého, dívat na štychy, když si pořádně nepamatuji jak šly karty, že budu vymýšlet krkolomné konstrukce, jak podvod obhájit.
Každý naopak když viděl a vídí kartu druhého, líznul omylem více karet, ukončil - ukončí hru a prohraje ji. Měl - má smůlu, udělal chybu, spletl se v počtech, štve ho to, ale ctí pravidla. Nikdo nechce a nechtěl vyhrát podvodem, vychytralostí, ale chytrostí a umem. Přišlo mi to - nám všem od Vaška Chalupy po Zdeňka Kňazovického normální a důstojné všech hráčů bez rozdílu na politické smýšlení, postavení, sympatie, kamarádství.
Měl jsem štěstí vyrůstat mezi chlapy, co chtějí čestně vyhrávat. I proto máme vzájemnou nefalšovanou úctu jeden k druhému po desítky let.
Těchto chlapů si hluboce vážím a rád jsem s nimi poctivě prohrával, ale i vyhrával.
Robert Zeman, zastupitel