Kateřina Wagnerová: Výstavba plochy pro bruslení a hokejbal
Jako zakladatelka petice za „Zachování zeleně v parku Mládí“ cítím povinnost vyjádřit se k poslednímu zasedání zastupitelstva města Prachatice, které se uskutečnilo dne 11.srpna 2014. Byla zde znovu projednávána výstavba sportovní plochy pro hokejbal a bruslení.
Jak vyplynulo z již několikátého hlasování o výstavbě sportovní plochy pro hokejbal a bruslení, drtivá většina zastupitelů souhlasí s realizací tohoto projektu. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že několik zastupitelů váhalo se svým rozhodnutím. Škoda jen, že se na poslední chvíli rozhodli dát svůj hlas tomuto projektu.
Bohužel žijeme v době, kdy se důležitost peněz staví až na první místo, jak se říká. Avšak je tento postoj vždy správný? Právě proto, že žijeme v tak uspěchané době, neměli bychom si o to víc vážit hodnot, které se pomocí peněz nedají koupit? V tomto případě práce našich sousedů nebo předků, kteří se na budování parku Mládí podíleli? Je správné pokračovat v tomto projektu i v případě, že bude způsobena nenahraditelná škoda a celá výstavba bude mít významně negativní vliv na krajinný ráz a životní prostředí parku?
Nechci stále donekonečna opakovat argumenty, které měly zastupitele a občany města převědčit o tom, že výběr lokality je prostě špatný, jeden však zmínit musím. Poslední dobou velice často slýchám, že v místě plánovaného kácení bude „vysazena náhradní zeleň“. Je sice pravda, že dle zákona o ochraně přírody a krajiny je ten, kdo kácení zeleně provádí povinen nahradit ekologickou újmu, která kácením vznikne, ale tato náhradní výsadba přece nemůže nahradit ekologickou a estetickou hodnotu stromů starých několik desetiletí.
Osobně jsem tedy názor na umístění sportovní plochy pro hokejbal a bruslení do parku Mládí nezměnila a ani nezměním. Toto rozhodnutí považuji za špatné a nesmyslné. Jsem přesvědčena, že se v celé záležitosti dalo dojít k lepšímu řešení či kompromisu.
Dále bych ještě ráda zdůraznila, že ačkoliv se celá záležitost do dnešního dne prezentuje jako souboj mezi „zelení a hokejbalem“, z mé strany tomu tak nikdy nebylo. Již několikrát jsem zmiňovala, že petice rozhodně nebyla namířena proti hokejbalu ani místnímu hokejbalovému týmu. Naopak, jako občanka města Prachatice jsem ráda, že se díky tomuto sportu naše město dostává do většího povědomí a vážím si práce, kterou zakladatelé a členové mužstva vykonávají.
Závěrem bych chtěla poděkovat všem občanům, kteří připojili své podpisy ať už pod jednu či druhou petici a využili tak svého práva podílet se na rozhodování o místě, kde žijí.
Přeji všem hezký zbytek léta.
Kateřina Wagnerová